Červenec 2007

Od 15. 6. 2007 u nás působí nový kněz, P. Přemysl Ciupak

 Byl ustanoven rektorem kostela v Bělé nad Radbuzou. Chtěl bych Vám ho všem krátce představit.

Otče Přemku, řekni nám odkud pocházíš?

 Pocházím z Polska z vesnice Grzędzice. Je to blízko Szczecina (přístav Štětín) – severozápadní Polsko, hodinu cesty od moře ... touha po dálkách, ale plavat neumímJ

A jak ses dostal do Čech?

 Mám známého kněze, Poláka, který zde v Čechách působil. Studoval jsem v Polsku, ale svěcení jsem už přijal zde, v Plzni, od Mons. Radkovského. - Co mě táhlo do Čech? Myslím, že všude je zem Páně, všude jsou lidé. Mají své radosti i zármutky a především všude potřebují Krista a jeho slova.

Jak dlouho jsi v Čechách a kde všude jsi už byl?

 Své působení jsem začínal v klášteře v Teplé. Po roce jsem přijal jáhenské svěcení a odešel jsem do Karlových Varů. V Karlových Varech jsem přijal kněžské svěcení a působil jsem pak jako kaplan celkem 2 roky.

Netáhlo tě to také do nějaké jiné země – říká se, že polští kněží jsou dnes všude.

 Na začátku jsem chtěl jít do Ameriky, do Dánska, do Ruska... ale dnes už jsem inkardinován v Plzni a o všem rozhoduje plzeňský biskup.

Pracoval jsi také s mládeží?

 Oni sami si mě našli a utvořili jsme takové malé společenství. Modlili jsme se, probírali jsme Písmo svaté a všechny problémy dneška. Za tu krátkou dobu jsme byli pouze na jednom výletě... Velmi rád vzpomínám na město Bochov, kde jsem působil jako kaplan. Setkal jsem se tam s velikou otevřeností vůči mně, žili jsme jako jedna veliká rodina. Setkávali jsme se na faře na katechezích nebo jen tak nezávazně, bylo to velmi krásné.

Otče Přemku, přeji Ti, abys krásné společenství zažil i tady. P. Josef Prchal SJ

_________________________________________________________________________

 

 Letošní církevní slavnost Těla a Krve Páně – lidově Boží Tělo – jsem prožila ve vašem městě. Prohlížím si fotografie ve svém počítači už doma v Brně a připomínám si tak znovu nádhernou atmosféru, kterou jsem zažila.

 Chci se s vámi podělit o radost této znovu obnovené církevní tradice ve vašem městě a trochu ji přiblížit těm, kteří neměli možnost se slavnosti Božího Těla zúčastnit, připomenout  její význam: oslavit  Boha.       

 Bohoslužby a průvodu se zúčastnilo i velké množství věřících z Německa, zdejších rodáků, kteří se v tuto dobu pravidelně scházejí v nedalekém Furthu, a rozhodli se jí spolu s námi se zúčastnit.

 Slavnost začala v 15 hod Mší svatou německo-česky ve farním kostele. Z přeplněného lidmi a čerstvými břízami vyzdobeného farního kostela Sv. Petra a Pavla vyšlo procesí a procházelo celým náměstím, aby se zastavilo u každého ze čtyř oltářů. Nejen účastníci procesí, ale i kolemstojící obdivovali nápaditost témat jednotlivých oltářů. Do čtyř světových stran se nesla slova jednotlivých evangelií v obou jazycích, a žehnání monstrancí, patřičně vyzdobené myrtovým věnečkem, v níž spočívala Eucharistie - živý Kristus, nejcennější poklad pro nás lidi, odkaz jeho utrpení, smrti a vzkříšení. S úctou, pokorou a důstojností nesl zvednutou monstranci pod baldachýnem P. Prchal.

 Obdiv zaslouží i sborový zpěv žen, který pod vedením paní Lengálové vždy vhodně doplňoval program u oltářů, rovněž kapela doprovázející venku zpěvy věřících. Největší obdiv zaslouženě sklízely barevné květinové koberce.

 Co všechno mě uchvátilo … tématika oltářů, návrhy a provedení výzdoby oltářů, barevná kompozice a sladěnost oltářů a jejich konečný estetický dojem …

 Chci Vám všem poděkovat za nádherný zážitek. Pán Bůh Vám zaplať!

                                                                            Mgr. Marie Míčková, Brno

 

Boží Tělo v Horšovském Týně.

 Opravdu nejsem příznivcem velkých oslav a průvodů a proto jsem očekávala oslavu Božího Těla v Horšovském Týně, kdy po letech měl jít průvod městem, s určitou rozpačitostí. Dokonce jsem odjela s úmyslem nezúčastnit se. Ale jak se blížil pátek, den oslavy, stále více mě lákala zpočátku spíše zvědavost, ale později i něco jiného a také zvláštní zaujetí těch, kteří tuto slavnost připravovali v podstatě již od zimy. A tak jsem se vrátila o dva dny dříve, abych mohla být „přitom“. Začínalo se Mší sv. v kostele Sv. Petra a Pavla, kázání bylo německy, a protože moje znalosti němčiny nestačí k tomu, abych rozuměla, byl můj dojem zpočátku dost kritický.

 Mše sv. skončila, seřadil se průvod a vyšlo se z kostela ven k jednotlivým oltářům. Bylo krásné slunečné počasí a malá bílá hostie v monstranci nesená místním farářem, P. Josefem Prchalem, vysoko nad našimi hlavami se jakoby rozzářila a přitahovala zraky nás všech. Monstrance s Nejsvětější svátostí – Božím Tělem – byla nesena s velkou úctou a vážností a bylo přímo hmatatelně vidět, jak se otec Josef modlí za celé město, za všechny co v něm žijí, za každého jednotlivce. To umocňovaly ještě později modlitby u jednotlivých oltářů.

 A náhle bylo vše jiné, moje rozpačitost se vytratila a objevila se radost a vděčnost, že se mohu zúčastnit. Po několika metrech jsme došli k prvnímu oltáři, vyzdobenému křížem. Symbolem Boží lásky k nám. Ježíš za nás zemřel, abychom my měli život věčný. Druhý oltář byl vyzdoben obrazem Božího milosrdenství, tak jak ho viděla polská sestra, Faustyna Kowalská, která byla prohlášena r. 2000 papežem Janem Pavlem za svatou.

 Milosrdenství ve skutečnosti znamená sklonit se a pomoci někomu, kdo je v bídě. Takto se k nám lidem sklání Bůh, právě ve svém Synu, Ježíši Kristu. A takto se máme sklánět i my k druhým lidem. S touto myšlenkou jsme prošli náměstím ke třetímu oltáři, který nám opět připomínal milující Ježíšovo Srdce. Čtvrtý oltář na nádvoří zámku jakoby vše uzavíral, ale vlastně i otevíral. Opět kříž s Ježíšem, ale již spíše s nadějí zmrtvýchvstání, protože ho doplňovaly sochy apoštolů Sv. Petra a Pavla, kteří pod vlivem Ducha svatého šířili Ježíšovo učení dál a tak ho vlastně otevřeli světu. A tak se dostalo i k nám… Opravdu může obohatit a naplnit náš život. Bohužel je toto učení v naší zemi velmi zprofanováno, což způsobuje také jeho obrovská neznalost, spousta polopravd a pověr, které s ním a vírou nemají nic společného. Ale s tím bychom měli asi každý něco udělat.

                                                                                                                    L. S.

 

Poděkování za spolupráci na přípravě slavnosti Božího Těla.

 Chci tímto poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu této slavnosti. Děkuji panu starostovi za jeho vstřícnost, děkuji MKZ za zapůjčení aparatury a podia, LČR za břízy na výzdobu oltářů a kostela, státnímu zámku za velkou pomoc a spoluúčast, paní Lengálové a jejímu sboru za krásný doprovod, kapele, která celé procesí provázela, městské policii za zajištění pořádku a všem, kteří finančně pomohli. Dále děkuji všem, kdo pomáhali s přípravou čtyř oltářů a květinové výzdoby. Na závěr chci poděkovat P. Prchalovi za obnovení slavnosti Božího Těla v Horšovském Týně, za jeho modlitby a nezapomenutelný duchovní zážitek. Ještě jednou Vám všem zaplať Pán Bůh. Bohuslava Pravdová