Listopad 2007

Řádové sestry - nemají ještě ani dnes, dlouho po vnějších společenských změnách, v povědomí lidí patřičné docenění. I když je známo, že i za starého režimu vysoce postavení straničtí funkcionáří hledali pro svoje rodiče domovy důchodců, kde pracují řádové sestry, protože se vědělo o jejich lepším zacházení s lidmi. Většina lidí, když slyší o klášteru, neumí se o nich jinak vyjádřit, než hanlivým přízvukem jeptišky. Někdy je bezpečnější vůbec nezmínit kontemplativní řády, které jsou zcela uzavřeny před světem, aby je nerušilo nic ve vztahu k Pánu Bohu. Zcela jiná situace je dnes např. i v silně liberální Itálii, kde měli řeholníky vždycky ve velké úctě a pokládali je za lidí, kteří jsou blíže Bohu, protože se zřekli světa. Jako pohled z druhé strany si dnesdovolujeme otisknout slova Jana Pavla II, která pronesl při jedné ze svých návštěv Francie.

 

Promluva Svatého Otce ke kontemplativním řeholnicím, shromážděným na Karmelu  v Lisieux. (2. června 1980)

Moje drahé sestry!

1.           Pokoj a radost v Ježíši Kristu vám všem, které dnes obklopujete svou modlitbou pokorného nástupce apoštola Petra, a skrze vás všem klauzurovým řeholnicím, které žijí ve Francii!

      Především musím projevit své hluboké dojetí, že se mohu modlit u schránky, která obsahuje ostatky svaté Terezie. Mluvil jsem již dlouze o své vděčnosti a o svém přilnutí k „duchovní cestě“, kterou ona přijala a dala celé církvi. Mám nyní velkou radost při návštěvě tohoto Karmelu, který byl místem jejího života a její smrti, místem, kde se posvěcovala mezi svými sestrami. Toto místo má zůstat vznešeným místem modlitby a posvěcování pro karmelitky a pro všechny poutníky - a dnes i místem, ze kterého bych vás všechny chtěl utvrdit ve vašem kontemplativním životě, naprosto životodárném pro církev a pro lidstvo, ať už patříte k jakékoliv duchovní rodině.

2.           I když hluboce milujeme svou dobu, musíme uznat, že moderní smýšlení snadno subjektivně odmítá vše, co se týká náboženství, víry věřících a náboženského cítění. Tento pohled neušetří řeholní život. V této věci jsou veřejné mínění a bohužel dokonce i jistí křesťané, citliví jen na konkrétní snahy, v pokušení dívat se na váš kontemplativní život jako na únik od skutečna, na činnost zastaralou a neužitečnou. Takové nepochopení vám může způsobit bolest a může vás pokořovat. Ale řeknu vám jako řekl Kristus: „Neboj se, malé stádo!“ (Srov. Lk 12, 22). Ostatně jistá obnova řeholního života, která se projevuje ve vaší zemi, zanechává ve vás naději!

      Dodávám však také: Splaťte výzvu součastného světa  tím, že budete prožívat radikálněji než kdy jindy tajemství svého stavu zcela zvláštním způsobem v Duchu Svatém - výlučnou láskou k Pánu a ke všem lidem, vašim bratřím a sestrám v Kristu. Ani se nesnažte ospravedlňovat se! Každá láska, která je pravá, čistá a nezištná, nese sama v sobě své ospravedlnění. Milovat zdarma je nezcizitelné právo osoby, i když – a bylo by třeba říci hlavně – milovaným je Bůh sám. Ve stopách kontemplativních lidí a mystiků všech dob vydávejte i nadále statečně a pokorně svědectví o transcendentální dimenzi lidské osoby, stvořené k podobě Boží a povolané k životu přátelství s Bohem. Svatý Augustin nás na konci rozjímání, konaných, jak jeho srdcem, tak jeho pronikavým rozumem, ujišťuje, že blaženost člověka je zde: v láskyplné kontemplaci Boha! Hle, proč je nanejvýš důležité, do jaké míry s láskou patříte Pánu, jak osobně tak společně! Vyzařování vašeho „skrytého života v Bohu“ má klást otázky dnešním mužům a ženám. Má klást otázky mladým lidem, kteří hledají smysl života.

      Je třeba, aby každý, kdo navštíví vaše kláštery, je v nich hostem nebo si v nich dělá exercicie, setká se s vámi nebo vás vidí, mohl říci nebo alespoň pociťoval, že se setkal s Bohem, že poznal zjevení tajemství Boha, který je Světlo a Láska! Doba, ve které žijeme, potřebuje právě tak svědky jako apologety. Buďte ze své strany svědky velmi pokornými a vždy průhlednými!

3.           Přijměte také ujištění – jménem stálé tradice církve – že váš život může hlásat Boží absolutnost, ale má též podivuhodnou tajemnou moc duchovní učitečnosti.

      Protože vaši oběť lásky zapojuje sám Kristus do svého díla vykoupení podobně jako se vlny ponořují do hlubin oceánu. Když vás vidím, myslím na Kristovu Matku, na svaté ženy evangelia, které stály u Pánova kříže a spojovaly se z jeho spasitelnou smrtí. Zároveň však byly posly jeho zmrtvýchvstání. Vy jste si zvolily nebo spíše Kristus si vás zvolil, abyste s ním prožívaly Jeho velikonoční tajemství v dnešní době a dnešním světě. Vše co jste a vše, co denně děláte, ať jde o oficium recitované nebo zpívané, o slavení Eucharistie, o práci v cele nebo ve skupině sester, o zachovávání klauzury a mlčení, o umrtvování zvolená nebo ukládaná řeholí, to vše Kristus přijal, posvětil a využil pro vykoupení světa. Proto nemějte žádnou pochybnost o těchto věcech. Církev jménem samotného Krista převzala jednoho dne do vlastnictví všechny vaše schopnosti žít a milovat. Stalo se to vaší řeholní profesí. Obnovujte ji často! A po vzoru svatých se posvěcujte, stále více se obětujte, bez snahy vědět, jak Bůh použije vaši spolupráci. U základu každé činnosti je účel a tedy omezení a konečnost. Ale u počátku kontemplativní užitečnosti je zdarma dávání vaší lásky. Vy zapalujete svět ohněm zjevené pravdy a lásky.

4.           Chtěl bych nakonec přidat dvě povzbuzení: První se týká věrnosti charismatu vašich zakladatelek nebo zakladatelů. Dobré sesterské vztahy a spolupráce, které existují - dnes více než v jiných dobách mezi rozjímavými kláštery - nemají vést u kontemplativních institutů ke vzájemnému vyrovnání rozdílů na stejnou úroveň. Každá duchovní rodina ať bdí nad tím, aby si zachovala svou zvláštní identitu se zřetelem na dobro celé církve. To, co se dělá na jednom místě, nemusí se nutně napodobovat na jiném.

      Mé druhé povzbuzení je toto: V civilizaci stále ušlechtilejší, hlučné a mnohomluvné se stávají životní nutností místa mlčení a ticha. Kláštery tedy, ve svém originálním stylu, mají víc než kdy jindy povolání, zůstat místy pokoje a vnitřního života. Nepřipusťte, aby vnitřní nebo vnější tlak zaútočil na vaše tradice, na vaše prostředky k usebranosti. Snažte se spíše vychovávat své hosty a účastníky exercicií k ctnosti mlčení. Jistě víte, že jsem účastníkům plenárního zasedání kongregace pro řeholníky (7. března 1980) neopomenul připomenout přísné zachovávání klášterní klauzury. Připomněl jsem v té věci důrazně slova Papeže Pavla VI.: „Klauzura neizoluje kontemplativní život od společenství (církve) tajemného Těla Kristova. Naopak staví ho do srdce církve“. Proto milujte své odloučení od světa zcela srovnatelné s biblickou pouští. A ač by to někdo očekával, tato „poušť“ vůbec přece není prázdnotou!