prosinec 2007

Vánoční zamyšlení proděkana HTF

 Středem vánočních svátků je oslava narození Ježíše Krista v Betlémě. Oslavou jeho narození se zabývá již Nový zákon a to hned ve dvou verzích. Podle Matoušova evangelia spatří mágové z východu jeho hvězdu a vydají se mu poklonit a předat královské dary: zlato, kadidlo a myrhu. Podle evangelia Lukášova klade Maria právě narozeného Ježíše do jeslí, „protože se pro ně nenašlo místo pod střechou“, a jeho narození oslavují nebeské zástupy a místo mudrců jej přijdou navštívit obyčejní pastýři.

 Lidové Betlémy, které klademe v blízkosti vánočního stromku, nám zpřítomňují obě verze tohoto příběhu, a uvádí nás do radostné vánoční nálady, ve které jsou nade všechny běžné hodnoty vyzdviženy roviny samotného života, lásky, pokoje, radosti a vzájemného porozumění. S jeho příchodem se zniterňuje rovina vztahů k Bohu a bližnímu. Již na půdě Starého zákona existovalo vědomí, že záchranu člověka přinese pouze ten, kdo bude vystupovat jako „Vládce pokoje“ (Iz 9, 5).

 Hovoříme-li o radosti, klidu, pokoji a lásce, hovoříme zejména o dimenzi mezilidství. Navzdory částečnému vymizení náboženských prvků si Vánoce i dnes tento rozměr zachovávají. Lidé cítí, že připomínání si těchto hodnot je důležité, že je to to, co nám v životě tak často schází, přestože by to s ním mělo být svázáno neustále, že je to něco, co by mělo náležet k lidské přirozenosti, a pokud by to k lidské přirozenosti náleželo, pak by se nám v tomto světě dařilo mnohem lépe.

 Hledání cesty k druhému člověku se stalo jedním ze základních pilířů křesťanské spirituality. Bez dobrých vztahů k bližnímu není náboženský život možný: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5, 23-24)

 Základem opravdového setkání a společenství s druhými lidmi je otevřená komunikace. Slovo otevírá přístup k druhému, je nositelem přátelství a lásky. Bez konkrétního slova jsou přátelství a láska jen abstraktní veličiny. Není náhodou, že podle vánoční zvěsti evangelia Janova přichází Kristus do tohoto světa právě jako Slovo. Bez otevřeného slova se stává společenství spolkem, manželství dohodou a přátelství uspokojováním svých vlastních potřeb.

 Vánoce se stávají důležitou výzvou a příležitostí, abychom vnesli světlo do vztahů s našimi nejbližšími a abychom obnovili všechna narušená pouta. Vánoce jsou příležitostí, aby impuls k obnově vyšel i od člověka, kterému bylo nějakým způsobem ukřivděno, neboť skutečná obnova nikdy nemůže být pouhou omluvou, i když zde může hrozit spíše ztroskotání a odmítnutí, neboť ve vztazích je vždy důležitá vzájemnost.

 Právě zde se odkrývá ještě jedna důležitá dimenze Vánoc a to je milost. O vztah je třeba nejen usilovat, ale je nutné být si vědom, že se to neděje z mé moci, nýbrž že přátelství a láska ke mně přichází jako obdarování, jako milost, neboť veškeré mé snahy mohou být stejně v posledku korunovány neúspěchem. Vánoce naštěstí v sobě zachovávají i zdravou dětskou víru v zázraky, která vlévá do našich sil odvahu, díky níž se zázraky opravdu někdy dějí.

ThDr. Jiří Vogel, ThD., proděkan pro studium HTF UK

 

 

Betlémské světlo se bude vydávat 23.12.2007 v kostele Sv. Petra a Pavla. Letadlem se dováží z Betléma do Prahy a pak se rozváží po celé zemi.

 

„Vyjde hvězda z Jakuba“ – je prastaré proroctví ze starého zákona ...

 

Kristus je tou hvězdou. Dokonce kolem  roku 1968 vznikl muzikál Jesus Christus Superstar, který jistě mnozí znají... I když je podán spíše jako lidské pojednání, je v něm přece jakási touha po něčem krásném a velikém, po něčem, co přece může dát jedině Bůh. A snad si to přála ve své době mládež, která se nic nedovídala o Bohu od svých rodičů, ale nacházela „svou víru takřka po svém“. Je škoda, když se ani dnes, v době svobody, děti nedozví nic o Kristu z Evangelia! Velmi často se o Něm dovídají z pokroucených zpráv různého původu, aniž by poznali skutečnost a jádro Ježíšova poselství a poslání. V tom je veliký dluh nás všech vůči mladé generaci, z něhož se bude jednou nelehké zodpovídat před Bohem, a myslím, že ani jednoroční návštěva Půlnoční Mše sv. na tom mnoho nezmění. Hlad mladých po něčem, co je nadčasové a trvalé se zahlušuje vším možným i nemožným, tak aby se zapomnělo na to, co je opravdu důležité. Je to programové vedení všemi možnými i nemožnými cestami a troufám si říct, že někteří znečišťují pramen životodárné vody.

Sv. Jan píše o Kristu, jako o světle života. "V něm byl život, ten život byl světlem lidí, to světlo ve tmě svítí a temnota je nepohltila." Jinde sám Ježíš říká: „Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

V prvním listu sv Apoštola Jana čteme: „Bůh je světlo a není v něm žádná tma. Jestliže tvrdíme, že chodíme ve světle, musíme jednat jako On. Kdo svého bližního nenávidí, je dosud ve tmě a temnota mu oslepila oči.“

Když si tedy domů neseme to světlo, mělo by „prosvětlit náš život“. Určitě máme rádi své nejbližší, jim jsme přece nejvíce darovali, např. i o Vánocích mnoho dárků ... Ale jsou tu i další, kteří zrovna nemusí být naší příbuzní, nebo dokonce už ani žádné příbuzné nemají. Snad bychom se mohli cítit jejich příbuznými v Kristu. Vždyť on se stal přítelem a bratrem každého z nás … Sám to říká: „Každý, kdo slyší moje slova a je zachovává, je můj bratr, sestra i matka.“

 

Kristus, který se narodil, je Bůh z Boha - světlo ze světla - pravý Bůh z pravého Boha !