Srpen 2007

Ještě k Božímu Tělu. Někteří si přáli uveřejnit zde kázání P Friedla, které pronesl v kostele před průvodem Božího těla. Přinášíme tedy nezkrácený překlad zvukové nahrávky.

 

 Drazí bratři a sestry!

 Dnešní čtení se týkalo aktuálního tématu. Řeč byla o víře, o tom, že víra a odpovídající jednání patří k sobě. Mluvili jsme o tom, že víra má své místo v životě, v každodenním životě člověka, dodává sílu k určitému postoji a přispívá k tomu, abychom nezpustli. Pokud někdo mluví, hodně mluví a jeho slova nejsou spojena se skutky, když za jeho slovy nenásledují rozhodnutí, takový člověk nepřesvědčí a není důvěryhodný. Důvěryhodnost, právě o ni jde, a to nejen v církvi a církevním společenství, nýbrž ve všech oblastech lidského života, bez ohledu na to, zda jde o hospodářství, politiku, okruhu přátel, nebo domov, o vlastní rodinu. A důvěryhodnost je také tématem mezi jednotlivými národy ve sjednocené Evropě, důvěryhodnost je též tématem ve stále více globalizovaném světě, důvěryhodnost je zásadní při setkání G8 v Heilingendammu.  Důvěryhodnost znamená docela konkrétně – odvahu k pravdě. Přiznání k vlastním dějinám a pevnou vůli k rozhodnutí – k poctivému, všestrannému vyrovnání, přijatelnému pro nás pro všechny, jedná se o spravedlnost. Jen tak může Evropa existovat, jen tak je možné globální myšlení. Ovšem důvěryhodnost je také tématem v naší církvi, v církevním společenství.

 Milí spolukřesťané, k slavení Božího těla patří tradičně procesí, a jako znamení je Kristus vynášen z kostela do světa. Toto procesí nám má připomenout, že svět není Bohem opuštěný, jak se to snad mnohému zdá. Ano, právě my křesťané můžeme a máme donést Boha do tohoto světa, kde je Boží přítomnost nutná, tak nutná jako denní chléb. Nepůsobí tento průvod k oslavě Božího těla jako demonstrace? - říká ten či onen docela kriticky. A kdyby tomu tak bylo, je to docela správné. Ano, my chceme demonstrovat, v dobrém smyslu slova. Nejde o to, abychom ukazovali naši pobožnost, pokud se zúčastníme průvodu, pak se naše demonstrace liší od všech ostatních, neboť nepřicházíme s našimi požadavky, ani s kameny nebo násilím, přicházíme a nabízíme Boha, představujeme toho, který našemu životu dává smysl a naději, který se pro nás stal tak důležitým jako denní chléb. Neneseme žádné transparenty s hesly, co požadujeme nebo co chceme, naopak, neseme slaboulinký chléb, který je transparentní a nechává prosvítit slova: já sloužím a daruji se. Jdeme jako křesťané ne proti někomu, nýbrž pro někoho, komu vděčíme za vykoupený a osvobozený život.. Neúčastníme se protestního pochodu, nýbrž pochodu, při kterém chceme poukázat na přítomnost Boží. Milí spolukřesťané, mnohý z vás se dnes zde, v Horšovském Týně, zúčastní průvodu ke 4 vybudovaným oltářům, znázorňujícím 4 světové strany, u kterých se zastavíme, kde uslyšíme začátek Evangelia a přijmeme požehnání. Je to znamení plné hloubky, které má vyjádřit: zde je radostné poselství, pro všechny, pro celý svět a celému světu má přinést požehnání. Představte si, lidé by o nás říkali, podívejte, tady přicházejí křesťané, ti snad mají naději a tušení o smyslu života. Křesťané jsou na stopě tajemství života, znají poselství, které jim dává orientaci a podrží je. Poselství, které je nosné nejen v dobrém čase, nýbrž také v méně dobrém. Právě to by bylo ono, byli bychom docela blízko poslání našeho učení jako křesťané, byli bychom svědky pro říši Boží.

 Milí spolukřesťané, dovolte mi ještě jedno přirovnání. Pokud podnikneme nějakou cestu, máme většinou u sebe fotoaparát a zachycujeme na snímku, co se nám zdá být důležité a zajímavé. Dnes s digitální kamerou jde skoro všechno samo, pokud ale máte starší fotoaparát, pak také víte, co se stane, když se nastaví objektiv na blízko. Popředí je ostré, pozadí však mizí. Louky, lesy, hory se stávají nepoznatelnými skvrnami.

 Dnešní doba a společnost se považuje za školu fotografování. Tato škola nás učí otočit optiku na zcela blízko. Velice těžko se zbavujeme tohoto trendu. Duch doby nás dnes nese zcela do popředí. Každodenní život v našem tak zvaném moderním životě zabaví naši pozornost pro bezprostřední blízkost. Vše je viditelné na displeji a ten, kdo se jím nechá ovlivnit, už se nedostane k tomu, nechat myšlenky toulat se do dálky a poslouchat hlasy z hlubin. Nastavujeme optiku na zcela blízko, když se necháváme vést jen k praktickému, krátkodobému, lacinému životu. Toto nastavení na blízko znamená vždy fixaci na úroveň a požitek. Reklama nás neustále ovlivňuje a snaží se nás dostat do popředí. Lze to nazvat momentalismem, který člověka přesvědčí  o jeho nadměrné hodnotě, o jeho opojení, o jeho přednostech, o jeho zisku.

 Jsme v nebezpečí stát člověkem žijícím pro popředí. Mnoho sil v nás i mimo nás otáčí optiku mysli, srdce denně, i každou hodinu, na blízkost. Pokud ovšem chceme zůstat rovným člověkem, potřebuje tento trend protiváhu. Čas od času je třeba nastavit kameru na hloubku, s horizontem hmyzu a krtků nemůžeme být trvale šťastni. Mnohé zážitky a zkušenosti nám mohou pomoci uvolnit vnitřní optiku od povrchnosti. Tak jako při nastavení u fotoaparátu, při točení objektivem, zmírní se popředí, objeví se krajina, úhel pohledu se rozšíří. Objeví se pozadí, hodnoty, které nesou život a které mohou život ovlivnit. Milí spolukřesťané, právě to je ten bod na objektivu kamery, který je na konci a znamená nekonečno. A komu je darována milost víry v Ježíše Krista, ten by měl při nastavení svého života vidět jas. Měl by vidět východ slunce, který prosvítí celý svět a poznat, že před chvílí ještě tmavé siluety mizí. Milí spolukřesťané, přál bych si, aby tato slavnost Božího těla naši optiku opět nastavila na nekonečno, abychom rozluštili tajemství života, abychom si uvědomili odkud pocházíme, kam jdeme, k čemu jsme zde a co nás nese v našem životě.

 Slavíme slavnost Božího těla a doufáme, že tato slavnost, v dobrém smyslu slova, bude pro nás přínosem. Půjdeme nyní ven, vyhledáme další, budeme se je snažit vylákat ze zdrženlivosti. Naše provokace zní: předávat poselství dál znamená také rozhodnutí od vás. Ježíš Kristus, kterého máme dnes v pravém smyslu slova před sebou, by mohl dát našemu životu novou perspektivu, nekonečnou perspektivu. Naše slavnost by měla oslovit další, aby se začali zajímat o život Ježíše Krista a šli s námi. Naše slavnost by měla dodat dalším odvahu k uvědomění, že existuje chléb, který dokáže utišit náš hlad, naši touhu po životě a naplnění. Amen.