Nadšení v euforii Nového roku!

 „Nekouřit, zhubnout, začít sportovat či změnit svůj stereotypní život ... naše tajná, vytoužená přání, která tiše šeptáme ledovému zimnímu vánku za zvuků dělobuchů a rachejtlí. Naše přání, pouhá slova, se kterými nadšeně usínáme na rtech v Novoroční euforii a v příjemném opojení alkoholu. Avšak kde se ztrácí elán v dalších dnech? Většina kuřáků, hrdě se na pár dnů či jen hodin převlíkajíc za radikální odpůrce kouření, později zapaluje cigaretku a slibuje si, že příští rok to snad už vyjde. Člověk, bytost, která si podmanila přírodu pod své ruce, nakonec bojuje se sebou samým. Podléhá svým touhám a závislostem, které ničí a potlačují jeho samotného. Kde je ta síla, která nám dovolila stát na vývojovém vrcholu naší Země?“ (Publikoval: Kateway, 3.12.2007 - tak jsem si to nedávno přečetl na internetu...)

 Jenže předsevzetí znamená doslovně, že si něco člověk dá „před sebe“, co pak má stále na očích... Ne snad jako „překážku“, kterou bude obcházet, i když je to pohodlnější, ale kterou překoná! Jinak jsou to předsevzetí, o kterých sv. Terezie říká, že je jimi cesta dlážděná do pekla.

 Tak to jsou jistě silná slova na začátku roku. My to neděláme tak okatě. Důležité je, jak se zdá, „umět všechno dobře vysvětlit“. Najít přesvědčivé alibi, když ne pro sebe, tak alespoň pro ostatní. Prostě odvézt pozornost, umět to zamluvit, vyhnout se odpovědi nebo odpovědnosti, zlehčit důležitost, „prosadit důvody“... (s myšlenkou) vždycky mi to zatím prošlo, v nejhorším případě se to dá zakončit i těmi nejnervóznějšími odpověďmi.

 Ale zde je právě ta příčina, kvůli které předsevzetí vyšumí. Samo předsevzetí nebylo chybné, ale jeho nedodržení ukazuje mnohdy vadu charakteru.

 V životě pak jde o něco mnohem důležitějšího - umět dodržet předsevzetí a především sliby(!), které jsme někdy někomu dali! Když se však snažíme zapomenout … nebo vysloveně popíráme, že jsme někdy něco řekli, tvrdíme-li, že se nic nestalo ... poškozujeme ty, kteří uvěřili našim slovům. Děláme tím něco, co vůbec nic nemá společného se ctností, protože ctnost je pohotovost k dobrým věcem.

 Písmo říká „Plň Pánu své sliby!“ A jinde: Kdo smí být Božím přítelem? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti, kdo neruší slib ani tehdy, když z toho má škodu. A ještě jinde čteme slova: „Slavnostně sliby Pánu skládejte!“ To by mělo možná být tím hlavním předsevzetím do nového roku: Plnění vůle Boží. Naučit se pohotově odpovědět na každou výzvu okolností, aby bylo na světě více dobra.

 A co sliby věrnosti? - Kněží, řeholníků, manželů ... Snad proto se dnes už mnozí ani nežení a nevdávají, ale žijí spolu „jen tak“? Je užitečné si povšimnout co je v Písmu sv. napsáno o slibu: Slib je dobrovolný závazek Bohu za předpokladu, že Bůh na základě tohoto slibu poskytne pomoc nebo vyslyší prosbu. Ti, kteří skládají sliby, očekávají především Boží pomoc, posilu, jistotu. Slib je zároveň modlitbou, sjednocení s Bohem, to, co chci, chce i On. Je to výraz vědomí naprosté závislosti na Bohu, který se vyskytoval nejen u Izraelitů, ale u všech orientálních národů. Kéž by těchto slibů bylo v naší farnosti mnohem víc !

 Slib ve Starém Zákoně byl hlavně dvojího druhu: Hospodinu byl slibován určitý dar (spojený obyčejně s obětí) za vyslyšení prosby, např. za ochranu na cestě, na moři, za šťastný návrat, za vítězství nad nepřítelem, za potomka a pod. Anebo člověk sliboval, že se po nějaký čas ke cti Boží podrobí určitému odříkání dovolených požitků, např. že nebude nic jíst, že nebude spát ani doma ani na loži, když Bůh vyplní určitou žádost nebo předsevzetí.

 Zákon nenařizoval sliby, ale uvedl do nich jakýsi řád. Především trval na jejich dobrovolnosti a na pronesení slibu slovy. Ale byl-li slib učiněn, byl považován za naprosto závazný.

 Nebylo dovoleno zaslibovat nic, co už patřilo Hospodinu, např. prvotiny, anebo čeho člověk nabyl hříšným způsobem. Nemocné zvíře nesmělo být zaslibováno Bohu. Vše, co bylo zaslíbeno, posvěceno jako dar Bohu, mohlo být vykoupeno (krom obětního zvířete) a to obvykle cenou, zvýšenou o pětinu skutečné hodnoty. Pole, které bylo zaslíbeno a nevyplaceno, nestalo se v milostivém létě majetkem původního majitele, nýbrž připadlo svatyni. Osoby, zasvěcené Hospodinu, sloužily ve svatyni, mohly však být vykoupeny, zvláště v době, kdy bylo dost levitů (služebníků v chrámě). Je pochopitelné, že Starý Zákon varuje před nerozvážnými sliby.

 Jinak se však zdá, že v novozákonní době se už (nesprávně!) neklade na sliby náboženského rázu taková váha jako v dobách starého zákona. Jednak se upevnilo přesvědčení, že Boha, svrchovaného dárce všeho dobrého, nelze darem, který mu patří tak jako tak, pohnout ke změně jeho úradků (ale Ježíš přece říká: „Amen pravím Vám, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jistě dostanete a budete to mít!“ - Je třeba Boha prosit o to co není proti jeho dobrotě a lásce, tedy proti naší věčné spáse!), jednak věřící chápali, že plnění Božího zákona patří ke každodenní povinnosti, jíž je člověk vázán i bez slibu.

 Proč se tedy sliby skládají? Veřejné sliby se vždy skládaly také proto, že to byl příklad pro ostatní. Jozue, když se ujal vedení Izraele po Mojžíšovi, řekl lidu: Vyberte si dnes, komu chcete sloužit – zda bůžkům, které jste viděli u pohanů a nebo zda budete sloužit Hospodinu, živému Bohu. Já a moje rodina vám dnes slavnostně prohlašujeme, že zůstaneme věrní Hospodinu.“ Když to lid uslyšel, všichni jednomyslně prohlásili: „Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný!“

 V jiném smyslu má slib v Novém Zákoně význam zaslíbení Božího. Co v Písmu slibuje člověku Bůh? Je toho mnohem víc, než zde můžeme vzpomenout: Hned na začátku Bible čteme, že když lidé upadli do hříchu, Bůh jim slíbil Vykupitele, tím je jeho Syn, Ježíš Kristus. Jinde říká Bůh Jozuovi: „Neboj se, já budu vždy s Tebou!“ Totéž řekl Pán Ježíš Pavlovi, když byl ve vězení. U proroka Izaijáše dále čteme: „Obraťte se ke mně a dělejte pokání za své hříchy. I kdyby byly vaše hříchy jako šarlat, vybílí se jako sníh.“ Boží přísliby jsou základem veškeré křesťanské naděje. A Boží sliby, ty se splní!

 Na začátku nového roku si přejeme štěstí, pozvedáme číše, podáváme ruce. Poslechněme si, co Bůh přeje člověku:

 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Řekni Aronovi a jeho synům toto: Tak budete žehnat izraelské syny; budete jim říkat:

 ´Požehnej tě Hospodin a ochraňuj tě! Ať Hospodin rozzáří nad tebou svou tvář ať je ti milostiv! Ať Hospodin pozvedne k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoj!´

 Budou vzývat mé jméno nad izraelskými syny a já je požehnám.“

 Ať Vám tedy všem +žehná Všemohoucí Bůh – Otec Syn i Duch svatý

P. Josef Prchal SJ

 

Na konci roku stručný přehled

V roce 2007 bylo v naší farnosti:

20 křtů – 2 dospělí a 18 dětí

2 svatby

9 křesťanských pohřbů

 

POŘAD BOHOSLUŽEB pro rok 2008

kostel sv. Petra a Pavla
pondělí .................... 18:00 hod.
úterý ....................... 18:00 hod.
Před Mší sv. od 17:00 do 18:00 hod - výstav Nejsvětější Svátosti
a po Mši svaté - biblická hodina pro dospělé na faře

středa ....................... 18:00 hod.
čtvrtek ..................... 10:30 hod.
Před Mší sv. od 9:30 do 10:30 hod - výstav Nejsvětější Svátosti
pátek .........................18:00 hod.
 náboženství pro děti v 16:30 hod. na faře

sobota.......................... 9:00 hod.
neděle........................ 10:30 hod.

 

BOHOSLUŽBY V OSTATNÍCH KOSTELÍCH

Bělá nad Radbůzou

neděle ….......................................9:00 hod.

čtvrtek …....................................16:00 hod.

                           Náboženství od 14:30 hod.

 

Hostouň

neděle ........................................ 10:30 hod.

středa ...................... zimní čas – 16:00 hod.

                            letní čas – 17:00 hod.

                           Po Mši svaté - náboženství

 

Srby

neděle …...................................... 9:00 hod.

úterý ....................... zimní čas – 16:00 hod.

                                   letní čas - 17:00 hod.

Po Mši svaté – 1x za 14 dní příprava na biřmování

 

Možnost setkání s knězem (případně i svátost smíření) je vždy ½ hod. před Mší svatou

DOTAZY - TELEFON: 379 428 443