"Buďte vždy připraveni odpovědět každému, kdo by se vyptával po důvodech vaší naděje." (8. Pokračování)

 Učili jsme se dávno ve škole, že víra vznikala ze strachu z přírody, člověk začal uctívat různé bohy a pak si vybral jednoho – víra v jednoho Boha prý není původní. Jistě by to lépe vyhovovalo názoru, že vše, i náboženství podléhá vývoji a že se od polytheismu došlo až k monotheismu a ke křesťanství. „Vývoj“ a „moudrá matka příroda …“ bylo tehdy kouzelné slovíčko, podobně jako dnes slova „skrytá ruka trhu ... “ – a ejhle, už je tu krize … Přišla proto, že některé skryté ruce byly nepoctivé. - Říkal mi jeden přítel z Ostravy: „Na světě všechno dobré se jednou zkazí.“ Dobré přichází od Boha a bez něho upadá. Tzv. vyvoj náboženství šel cestou ú-*---padku, jak ostatně čteme i v Bibli. Jen národ Židů si uchoval původní ideu Boha.

 VÝSLEDKY  ŠKOLY  SROVNÁVACÍCH  DĚJIN  NÁBOŽENSTVÍ

 Bylo už proneseno mnoho teorií a dohadů o původu a dějinách náboženství. Jejich slabou stránkou a vědeckým nedostatkem byla omezenost východisek (předpokladů) a tendence vidět vznik náboženství jen v určité kulturní vrstvě, k níž se právě v archeologii došlo. Proto byly tyto teorie opakovaně vyvráceny později z jiných hledisek - tím, že se bádáním došlo k vrstvám starším.

 Toto omezení přestává, jakmile se dojde k vrstvě nejstarší-prakulturní. Teprve ta umožní objektivními metodami skutečně rekonstruovat nejstarší „vrstvu“ náboženství.

 Touto cestou a důsledně propracovanou historickou metodou postupovala vídeňská škola srovnávacích dějin náboženství, jejímž vůdčím duchem byl dr. W. Schmidt. Ten shrnul vědecké prvky svých předchůdců, vybrousil kritéria a s desítkami spolupracovníků zpracoval takřka nepřeberný materiál. Všechno pak vyložil v šestidílném svazku "Původ ideje Boha" asi na 7000 stránkách.

 Co zjistili etnografové této školy?

 1. Lidé i na nejnižším stupni vzdělání uctívají Boha a to jednoho, stvořitele vesmíru – zřejmý monotheismus, víra v jednoho Boha.

 2. Uctívají Boha jako Otce, s city tak vroucími, že nás mnohdy překvapují a zahanbují.

 3. Uznávají, že mravní život je závislý na této víře v Boha, který je zákonodárcem a odměnitelem.

 4. Smysl pro duchovní svět se později zmenšuje tím více, čím více se vzmáhá technický pokrok a dává člověku více možností využívat radostí tohoto světa. Člověk spoléhá více na sebe, na své schopnosti a sílu. To rovněž nasvědčuje, že monotheismus byl náboženstvím prvních lidí.

 5. Protože je však prvotní monotheismus nevysvětlitelný vedlejšími příčinami (např. podnebím, zvířaty, příhodami člověka), musel být výsledkem jejich rozumového uvažování.

 6. Primitivní národy nejsou všechny stejné, avšak pojem Boha má u všech stejné základní rysy. Není to pojem metafyzický, jejich Bůh je duchovní bytost, všemohoucí, bez chyby, nejvýš dobrý a je původcem mravního řádu.

 7. Náboženství primitivních národů je očividně theocentrické - jeho středem je Bůh nikoliv člověk.

Na základě těchto výsledků hledá pak historická metoda způsob vysvětlení, jak došel primitivní člověk k pojmu Boha.

 II. Vatikánský koncil připomněl slova Bible, že "přirozeným světlem  rozumu lze dojít k určitému poznání Boha" (DV 1). Je jisté, že u všech lidí ve všech kulturách existovalo a existuje poznávání Boha - tím zřejmější v minulosti, kdy člověk žil více s přírodou, ve které je Boží působení zjevnější. Dnes žijeme ve světě, který si „sami vytváříme“ – vylepšujeme (někdy naopak...) – a myslíme si, že je vše jen dílem člověka, středem náboženství je člověk, Boha nepotřebujeme ... Celý "Boží svět" člověku dříve velmi názorně mluvil o Tvůrci a Pánu všech věcí.

 Třebaže neuvažoval primitivní člověk o Boží existenci podle důkazů, jak je podáváme dnes, stačily mu jistě první poznatky, aby ho přivedly k první příčině všeho, k Bohu, i když si ho představoval konkrétněji a třeba i se značnou dávkou antropomorfismu, tj. přenášel na něj lidské vlastnosti, jak to např. dělali i staří Řekové, Římané aj.

 K „vývoji náboženství“ určitě posloužily u těchto lidí i obvyklé přírodní jevy, např. že před nimi udeřil do stromu blesk a zapálil ho. Člověk ze strachu před takovým přírodním úkazem začal vzývat Boha (nebo spíše bohy) – dokonce si vymyslel z těchto úkazů bohy (boha ohně, bouře, války, zemětřesení, ... a tak dospěl ke skutečnému pohanství). Nebylo v tom už poznání původce všeho, pravého Boha.

 Člověk se bál něčeho, co mu hrozilo, strach mu nahradil původní svobodu v Bohu, kterému důvěřoval. Člověk se bojí toho, co nezná nebo s čím má špatnou zkušenost. Strach ho spíše odehnal od Boha, neboť kdo se bojí, těžko bude mít rád. Ale primitivní národy měli k Pánu Nebe a země kladný vztah, uctívali ho jako Otce.

 Strach a další vlivy mohly způsobit, že člověk začal na Boha přenášet lidské ctnosti i nectnosti. Tím se mu postupně zatemňovalo poznání skutečného Boha. Bezpochyby měl strach vliv na to, že lidé začali zbožšťovat přírodní síly a jiné "věci", což vedlo ke vzniku mnohobožství (polytheismu) a pohanství. Protože strach zatemňuje mysl, nebylo tak těžké znetvořit původně čistý pojem Boha. Tvrdit však, že náboženství "vzniklo" ze strachu, je nepřesné.

 Náboženství tu bylo a strach znetvořuje dodnes. Láska naopak povznáší. Všechny ideje uměle navozující strach „ohýbají člověka“ tím, že v něm utiskují dobro.

Dr. Kubalík shrnuje v Dějinách náboženství: "Ze všeho toho vyvěrá důležitý závěr pro dějiny náboženství, že totiž idea jednoho Boha patří k duchovnímu pokladu lidstva. A tato idea je i u dnešních primitivních národů původní; nedá se odvodit z víry v duše, ani z úcty k předkům, z uctívání přírodních sil, ani z osobních úsilí magických. Nejvyšší bytost je u primitivních národů Bůh vznešený, který vše přesahuje, ale zároveň bytost člověku nesmírně blízká, Otec všech, který dobro odměňuje a zlo trestá.

I když původní monoteistickou ideu lze někdy pod nánosem pozdějších náboženských prvků těžko zjistit, přece se při hlubším studiu odhalí." (Kubalík: Dějiny níáboženství, str. 22)

Zdá se, že křesťanství je návratem k původnímu. Když např. čteme: „Strach nemá v lásce místo, ale dokonalá láska zahání strach“ - píše Sv. Jan ve svém 1. listě. Jinde říká: „Bůh je láska a kdo zůstává v Bohu, zůtává v lásce a Bůh zůstává v něm.“ A ještě jinde říká: „My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám.“

Příjde-li pravé poznání, strach odchází a nastupuje skutečnost. Kdo naopak uměl vyvolávat strach, dokázal maniplovat snadněji než velmoc. A v dnešní době jsou to media.

Výlet
  I v letošním roce se uskuteční výlet pro koledníky tříkrálové sbírky 2009. V roce 2008 jsme jeli na letiště do Ruzyně a do Prahy (k Pražskému Jezulátku, na Petřín, k Daliborce, do Zlaté uličky). Letos pojedeme na Sv. Horu, do Koněpruských jeskyň a na zámek Kozel. Všichni, kdo pomáhali při koledování jsou již teď zváni. Jestliže nám zbudou místa, mohou jet i jiní zájemci. Výlet se uskuteční v sobotu 13. 6. 2009. Už se těšíme. Bližší informace uvedeme v příštím čísle.