29. září se slaví
svátek svatých ARCHANDĚLŮ
MICHAELA, GABRIELA A RAFAELA
Úctu ku svatým andělům nacházíme už v nejstarších dobách křesťanství. Císař Konstantin Veliký zbudoval u Cařihradu na břehu moře slavný chrám sv. Michaela archanděla, jehož svátek byl od té doby slaven v celé řecké církvi. Na západě byl první chrám sv. Michaela upraven a posvěcen v jeskyni na hoře Garganu v Apulsku za papeže Gelasia I. (492—496) - na památku zjevení se konala 8. května slavnost „Zjevení sv. archanděla Michaela".
Na počátku byli všichni andělé dokonali a svatí - z ruky všemohoucího a nejsvětějšího Boha mohli vzejít jen dokonalí, tak jak je jeho moudrost chtěla mít. Přece však nebyli ani tito nebeští duchové tak dokonalí, že by nemohli pobloudit a nachýlit se ke zlému. Jediný Bůh je nejdokonalejší, jen on nemůže bloudit a uchýlit se ke zlému.
I když byli od Boha obdařeni velikými dokonalostmi a milostmi, přece jako bytosti stvořené a omezené mohli chtít a působit zlo. Měli se dobrovolně osvědčit a v dobrém si zasloužit všechny vzácné milosti, kterými je Bůh obdařil, a štěstí, k němuž je povolal. Proto, že měli svobodnou vůli, mohli se rozhodnout i proti Bohu. Většina andělů vytrvala skutečně v dobrém a Bůh je přijal do slávy. Těchto svatých andělů je veliké množství. Prorok Daniel spatřil ve vidění: „Tisíce tisíců mu sloužili, a desetitisíce stáli před ním." (Daniel 7, 10)
Mnozí jiní andělé v dobrém neobstáli, ale obrátili se hříchem proti Bohu. Začali o sobě vysoko smýšlet, a čím více byli opojeni pýchou, tím méně si vážili a poslouchali Boha a nakonec zcela odpadli. Pýcha předešla jejich pád, pýchou se zvrhli, pro pýchu a vzpouru byli od Boha zavrženi. Čím výše kdo stojí, tím hroznější bývá jeho pád.
Po hrozném pádu následoval hrozný trest. „Bůh hřešícím andělům neodpustil, ale pekelnými vazbami je zavrhl a vydal k mučení, aby byli zadrženi k poslednímu soudu." (2Petrův 2, 4) „Anděly, kteří nezachovali svou důstojnost, ale ztratili své místo v nebi, zadržuje v temnotě k věčnému soudu." (list Judův 6. kap) Tak se ukázalo (podle sv. Augustina), co může stvořená bytost v Bohu a jeho milostí, a čím se stává sama o sobě svou pýchou.
Padlí Andělé se nazývají v Písmu svatém ďáblové, ďábelští duchové, zlí a nečistí, a jejich vůdce je satan, vrah od počátku a otec lži (Jan 8, 44), nešlechetník (list Efesanům 6, 16). Ďáblové Boha nenávidí a nepřestávají ničit Boží království a místo něho šíří svoje panství hříchu a smrti. Usilují o to, aby lidi odvrátili od Boha, z jejich duší vyplenili víru, naději a lásku, nevěrou je zaslepili, budili v nich zlé myšlenky, žádosti a úmysly a tak je za sebou táhli do věčné zkázy. Moc zlých duchů byla před narozením Krista veliká, dokud lidstvo nebylo vykoupeno. Od té chvíle, kdy byla vykonána smírná oběť Pána na kříži, je ďáblova moc zlomena. Jak říká sv. Augustin: „Uvázaný na řetězu, jako pes, poraňuje jenom ty, kteří se k němu přiblížili. Ďábel může škodit pouze těm, kteří se sami v jeho pokušení vydávají a dávají k němu souhlas."
Mezi svatými anděly vyniká archanděl Michael jako vítězný bojovník pro Boha a jeho království. Jeho jmémo znamená „Kdo jako Bůh" a je jeho posvátným heslem. Bůh mu propůjčil veškerou moc na potírání nepřátel. Církevní Otcové pokládají Michaela za strážného anděla vyvoleného národa v době Starého Zákona. Prorok Daniel se tři týdny postil a pokořoval před Bohem, aby mu dal nahlédnout do budoucích osudů jeho lidu, tehdy v babylonském zajetí. A Michael, jeden z předních knížat, mu vyšel vstříc, aby ho poučil o tom, co se má stát. (Dan 10, 13-14.) V témže zjevení Bůh řekl Danielovi: „Oznámím ti, co je psáno v písmu pravdy (co je ustanoveno v Božích úmyslech) a není žádného pomocníka ve všech těchto věcech, kromě Michaela, vašeho knížete." (Dan 10, 21) Hospodin zjevil Danielovi nejen to, že jeho lid bude ze zajetí vysvobozen, ale i to, že přijde čas Spasitele. „V té době povstane Michael veliký kníže, který chrání syny tvého lidu, a tehdy bude zachráněn, každý kdo bude zapsán v knize." (Dan 12, 1)
V listu sv. apoštola Judy se říká o archandělu Michaelovi, že měl spor s ďáblem o Mojžíšovo tělo (Jud 9) a to se vykládá takto: Když Mojžíš zemřel, pochoval jej Hospodin v údolí moabské země proti Fogor, a žádný Člověk neví, kde je jeho hrob. (5Mojž 34, 6) Podle sv. Jana Zlatoústého skryl Bůh hrob slavného izraelského vůdce proto, aby se tento lid snad nepokoušel jeho tělu prokazovat modloslužbu. Dle některé knihy byla u Židů pověst, že satan chtěl jejich otcům vyzradit místo, kde byl Mojžíš pohřben, aby je svedl k uctívání jeho těla, ale archanděl Michael, strážce vyvoleného lidu, tomu zabránil.
V knize Zjevení sv. Jana čteme: „Nastal veliký boj na nebi; Michael a jeho andělé bojovali s drakem, a proti nim drak a jeho andělé. Ale nemohli obstát, protože se už nenašlo jejich místo na nebi. A byl svržen ten veliký drak, starý had, jenž se nazývá ďábel a satan, který svádí celý svět. Byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A uslyšel jsem v nebi veliký hlas: „Nyní nastala spása, moc a království našeho Boha a vláda jeho Pomazaného (Krista); neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před Boží tváří ve dne v nocí. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti." (Zjev 12, 7) Teologie vykládá toto zjevení následujícím způsobem: Od věcnosti bylo ustanoveno, že Syn Boží přijme na sebe lidskou přirozenost. Když bylo toto tajemství zjeveno andělům, povstala část proti Božímu Synu a nechtěla se mu klanět. Tito vzpurní andělé pokládali lidskou přirozenost za příliš nepatrnou na to, aby se s ní Bůh spojil a takto ji i nad ně samé vyvýšil. Proto se vzbouřili proti Bohu. Vzbouřenci byli od Boha zavrženi, a Michael se svými anděly s nimi bojoval a svrhl satana i všecky jeho stoupence z jejich s trůnů, jež měli v nebi.
Svržení andělé už nikdy nemohou získat zpět svá postavení v nebi, neboť na ta místa budou dosazeni lidé, vykoupení a vyvolení Kristem. Proto satan nenávidí lidstvo hned od počátku a snaží se mu uškodit. Je nazýván „žalobník našich bratří“ - ze žárlivosti na oslavu, které se mělo dostat lidstvu vtělením Božího Syna, se opovážil pyšně Bohu vyčítat a vzdorovat. Byl od archanděla Michaela svržen s nebe na zem, a odtud se už nikdy nebude moci vrátit na místo, které pozbyl svou pýchou.
Z nenávisti proti Bohu a ze závisti lidem se snažil zmařit vše, co Bůh ke zdokonalení lidí na zemi učinil: I když svedl první lidi v ráji ke hříchu a mnoho lidí později strhl do záhuby, přece nemohl zmařit vtělení Božího Syna a vykoupení světa, čímž byla jeho pýcha nejvíce pokořena a zahanbena. Urputně sice bojuje proti Kristovu království a stále mnoho lidí svádí do zkázy hříchu, ale nakonec přece prohraje, a lidstvo vykoupené krví Božího Syna zvítězí a dosáhne těch trůnů na nebi, které byly odňaty zavrženým duchům. Archanděl Michael, jenž byl v době Starého Zákona strážným duchem vyvoleného lidu, je rovněž nebeským strážcem celého vykoupeného lidstva a ochráncem Církve proti všem nástrahám a útokům satanovým. Proto ho vzýváme: „Sv. Michaeli archanděli, pomoz Božímu lidu! A v církevních hodinkách se nazývá sv. Michael představeným ráje, jemuž Bůh svěřil duše svatých, aby je uvedl do nebe. Archanděl Michael, strážce věrných křesťanů, pomáhá proti ďábelským pokušením, a je mocným ochráncem zvláště v posledních hodinách pozemského života, kdy se satan vší silou namáhá, aby jejich duše strhl do zkázy. Proto se k němu Církev modlí: „Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji, abychom nezahynuli v den posledního soudu!" Nevedeme boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (Efes, 6, 12.)
Oblečte proto plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také 'přílbu spásy' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'. (Efes. 6, 11.14—17.)
Všichni svatí andělé všemohoucímu Bohu oddaně slouží, jemu se klaní, plní jeho vůli a s radostí mu zpívají: „Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů; plná jsou nebesa i země jeho slávy." „Dobrořečení, sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla našemu Bohu na věky věků Amen." (Zjev 7, 12)
„Kdo jako Bůh.“ Kdo je tak mocný, moudrý, krásný a lásky hodný, jako Bůh? Koho se tedy máme více se bát než Boha? Kdo nám odplatí naše skutky tak jako Bůh? Kdo nás může potrestat tak, jako vševědoucí, nejsvětější a nejvýš spravedlivý Bůh? Kdo tedy nejvíce zasluhuje, abychom ho milovali a poslouchali, než Bůh?
V nynější době útočí satan na Boží království tím, že ničí víru a rozsévá v lidech bezbožnost, nevěru, rouhačství a mravní zvrhlost. Papež Lev XIII. když viděl, jakou spoušť tento odvěký lhář a vražedník působí, svěřil Církev ochraně sv. Michaela a nařídil, aby po každé mši sv. kněží s věřícími vzývali sv. Michaela touto modlitbou: „Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji, proti zlobě a úkladům ďábelským, buď naší záštitou. Ať Bůh přikáže a ty kníže nebeského vojska, Božskou mocí svrhni do pekla satana a všechny zlé duchy, kteří světem obcházejí ke zkáze duší. Amen."