listopad 2011

P. Bernard C. Ruffin ve své knize Padre Pio: Skutečný příběh“ cituje Alberta Cardoneho, jemuž jistá žena vyprávěla následující událost z vlastního života. Šla se ke světci vyzpovídat, a poté co vyznala všechny hříchy, na něž si vzpomněla, jí Pio řekl: „Zkus si vzpomenout ještě na jeden hřích.“ Odpověděla, že ji nic jiného nenapadá, a Padre Pio jí pravil, aby vystoupala na nedaleký kopec ke kříži a pomodlila se jako pokání patnáctkrát „Zdrávas Maria“ a „Otče náš“. Když k němu přišla ke zpovědi podruhé, zeptal se jí opět, zda si skutečně vzpomíná na všechny hříchy. Prohlásila, že ano, ale Padre Pio odpověděl: „Ne, stále si všechny nepamatuješ.“ Odeslal ji znovu ke kříži na kopci. To samé se opakovalo ještě potřetí, stále si nemohla vzpomenout na nějaký další hřích. Pater Pio jí ostře pravil: „Nevíš, že by mohl být dobrým knězem, biskupem, či dokonce kardinálem?“ Nešťastná žena začala plakat a prohlašovala, že nevěděla, že potrat je hřích. Světec odvětil: „Co tím myslíš, že jsi nevěděla, že potrat je hřích? Vždyť je to vražda!“ Žena řekla, že o potratu nikdo, s výjimkou její matky, netušil, a zeptala se, jak může vědět, že by z dítěte mohl být kněz či kardinál. Padre Pio jen úsečně odvětil: „Ale hřích to je, velký hřích!“

V knihách o Padre Piovi se můžeme velmi často setkat s případy neplodných manželství žádajících ho o modlitbu za početí dítěte. Následující příběh je právě jedním z nich:

„Při zpovědi jsem mimo jiné vyjádřil svou velkou touhu stát se otcem. Byl jsem ženat tři roky, ale mojí ženě se nedařilo počít dítě. Navštívili jsme většinu předních odborníků a všichni z nich nám říkali, abychom se s tím smířili. Nezbývalo nic jiného, než poprosit Padre Pia o zázrak, což jsem učinil. Odpověděl: ‚Nedělej si s tím starosti, neboť do roka se staneš otcem.‘ Přestože mi bylo jasné, že uvěřit těmto slovům znamená popřít lékařské důkazy, zaplavila mé srdce radost. Jak Padre Pio předpověděl, v roce 1944 jsem se stal otcem krásné holčičky.“

Poznamenejme ještě, že Padre Pio nikdy nepřičítal zázračná uzdravení sám sobě, nýbrž milosti Boží a přímluvě Nejsvětější Matky.

Často také předpovídal, zda ještě nenarozené dítě bude chlapec, nebo dívka. Jednoho dne přišel Padre Pia navštívit důstojník karabiniérů (papežská ochranka) se svou těhotnou ženou. Ptal se na jméno světce, které by měli pro dítě zvolit.

„Dej mu jméno Pio.“

„A co když to bude děvče?“

„Řekl jsem, pojmenuj ho Pio!“

A když přišel čas, narodil se chlapec, který dostal jméno Pio.

O dva roky později přišel stejný důstojník do San Giovanni Rotondo, aby se Padre Pia zeptal, jaké jméno by měli dát druhému dítěti, které se mělo právě narodit.

„Pojmenuj ho Francesco.“

„Otče, přiznávám, že jste měl minule pravdu, ale co když to tentokrát bude děvče?“

„Člověče malé víry!“

A na svět přišel krásný chlapeček, který dostal jméno Francesco.

Popsanými příběhy nám Padre Pio sděluje, že i lidský plod, který ještě „nemá tvar“, je osobou a potrat je vraždou, jak odpověděl oné nešťastné paní. Někteří mu dodnes vytýkají, že jeho slova byla příliš tvrdá, ale ostatně i on sám říkával: „Nedávám cukroví těm, kteří potřebují projímadlo.“ A dle mého, přestože mnozí fanatičtí stoupenci jalových nekonečných dialogů tvrdí opak, naše doba potřebuje více „projímadla“ a méně „cukroví“. (Oskar Růžička)

 

 

V těchto dnech myslíme na naše drahé zemřelé, na jejich lásku, s vděčností si ji připomínáme, modlíme se za duše v očistci, obětujeme za ně Mše svaté, konají se dušičkové pobožnosti na hřbitově. V Horšovském Týně bude Dušičková pobožnost na hřbitově 28.10.2011 - po Mši sv. která bude v 10:30 v kostele sv. Apolináře, půjdeme průvodem na městský hřbitov, pomodlíme se za zemřelé a posvětíme hroby. P. Josef Prchal