březen 2012

“Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.” Tu mu Ježíš odpoví: “Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.” V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a sloužili mu. [Mt 4,9-10]

V postní době, kterou právě prožíváme, nám může být velkou posilou a povzbuzením čtyřicetidenní půst Pána Ježíše, před tím, než začal veřejně kázat. Pán Ježíš byl po svém křtu Duchem svatým vyveden na poušť, aby se tam postil. Ďábel se ho snažil odvést od Jeho poslání tím, že mu předkládal různá pokušení. V našem citovaném úryvku z Matoušova evangelia ďábel vytahuje svůj třetí, poslední trumf, aby Pána Ježíše zviklal. Kristus nad ním vítězí tak, že se přiznává ke svému Otci a uzná ho jako jediného, který je hoden klanění. V tu chvíli je ďábel poražen a odchází. Samozřejmě pokoušel Ježíše zcela zvláštním způsobem. Ale je dobré si uvědomit, že podobně může pokoušet i nás, a to nejvíce právě v postní době.

Význam postní doby je zřejmý už z toho, že sám Duch svatý Pána Ježíše po křtu v Jordánu uvedl na poušť. Celá postní doba má význam právě proto, že je prodchnuta působením Ducha svatého. My sami svým omezeným chápáním nemusíme (ani nemůžeme) zcela pochopit význam postních úkonů. Můžeme si být ale jisti, že tyto úkony dostávají svou nezměřitelnou hodnotu v Boží přítomností, protože je konal i Pán Ježíš.

Je důležité, aby vnější postní úkony (omezení v jídelníčku, v zábavách, a naopak charitativní úkony) vycházely z vnitřního postního postoje, který souvisí především s vědomým sebezapřením. Teprve tehdy může být náš půst posvěcen působením Ducha svatého a Jím nadpřirozeně proměněn. Tehdy má půst hluboký význam a podobně jako u Pána Ježíše je zlému trnem v oku. Nedivme se tedy, když nás během postní doby budou přepadat nenadálé pocity nesmyslnosti našeho konání. Proč v době, kdy se konečně rozhodneme k nějakému postnímu úkonu, přijdou ta nejtěžší pokušení… Tyto pocity nevyvstávají v naší mysli samovolně, když je naše vůle opravdu zaměřena a odhodlána k praxi sebezáporu. V takové chvíli můžeme všechny silné pochybnosti a pokušení připisovat zlému duchu, který se nás snaží od této cesty odlákat. Na rozdíl od nás totiž zná velice dobře význam postu a děsí se všech, kteří se v Duchu svatém opravdu postí. Takový půst totiž člověka přibližuje k Bohu (vzpomeneme-li např. na starozákonní proroky), a s tím se ďábel naprosto nehodlá smířit.

Nedivte se tedy, když právě v této době se budete setkávat se situacemi, kdy budete ve velkém pokušení zanechat postu. Pokušení mohou být různá. Vnějším pokušením jsou například poznámky lidí (a to hlavně blízkých osob), o nesmyslnosti našeho počínání… Nebo pokušení vnitřní, v podobě vážných nenadálých pochyb. Zlý vám bude v této době nabízet daleko pohodlnější cestu a všemožným způsobem bude zpochybňovat vaše jednání, jen aby vás odlákal od blízkosti Boží. Důležité je, že podobně jako u Pána Ježíše, může k takovému jednání zneužívat i vašeho vztahu k Bohu, vaši pozice Božích dětí. To jsou především pochyby o lásce Boží. Například nás může napadat: proč po nás náš nebeský Otec vůbec žádá takový sebezápor? K čemu je to dobré? Nejsme snad už teď Jeho děti? Proč je na nás přísnější než na nevěřící? Miluje nás vůbec? ... Tyto pochyby týkající se důstojnosti Božích dětí jsou moderním ďáblovým esem, které vytahuje a často právě tímto mnohé zviklá tak, že postu nakonec zanechají.

Kdykoliv Vás tedy něco takového napadne, mějte stále na zřeteli, že ačkoliv my sami nemáme někdy možnost pochopit pravý význam postu, jeho důležitost je zřejmá tím, že je posvěcen Duchem svatým a jeho účinky poznáváme později. Sám Pán Ježíš právě v této době zvítězil nad zlým, protože působením Ducha svatého byl plně zakotven v Bohu Otci. Podobně také my máme v této době možnost přiblížit se k Bohu naprosto mimořádným způsobem. Když Vás tedy přepadnou nejrůznější pochyby, co nejrychleji se obraťte k Bohu a vyznejte, že On je náš Pán a On jediný ví, co je pro nás dobré. V tom okamžiku ďábel svůj boj vzdává a opouští Vás. A nakonec mějte na paměti: Největší pochyby a pokušení přichází často právě v době, kdy jde o něco velkého a pro náš život zásadního. Ďábel napne své síly právě v době, kdy se můžeme k našemu Otci přiblížit mílovými kroky, vlastně kdy se On může přiblížit k nám. Proto jsou všechna pokušení a překážky zároveň velkou příležitostí k tomu, aby k nám mohla přijít nepřekonatelná Boží Láska. Otevřme jí dveře. (Mgr. Lenka Moravcová)