Prosinec 2012

V minulém čísle jsme povídání s třiaosmdesátiletým P. Jaroslavem Karlem, dlouholetým vězněm komunistického režimu, ukončili v roce 1960, kdy byl na amnestii propuštěn z Leopoldova. Doma, v Klatovech, už na něj čekala jen maminka, tatínek se synova návratu z vězení nedočkal. Ale ještě před svou smrtí stačil říct, jak je na Jaroslava hrdý.

Ze svobody se však Jaroslav Karl dlouho netěšil. Už roku 1961 byl znovu zatčen, odsouzen za rozvracení republiky na dva roky vězení a zbytek předchozího trestu.

"Bylo to v létě, právě jsem se vracel ze hřbitova v Sušici a už na nádraží na mě čekali estébáci, šoupli mě do auta a rovnou k výslechu, V Plzni dostala můj případ prokurátorka Brožová, nechvalně známá z procesu s Miladou Horákovou. Po odsouzení mě poslali znovu do Leopoldova, po Vánocích jsem pak byl přeložen na žádost sestry a matky do Valdic, kde byl vězněn také švagr."

P. Jaroslav Karl si vše pamatuje do posledních detailů, barvitě líčí, jak ve Valdicích pracoval v mačkárně skla umístěné v kostele, kde se vyráběly korálky na export do Afriky, i jak ve valdickém kriminále, navzdory veškerému dozoru, proběhlo v roce 1962 jeho tajné kněžské svěcení.

Svěcení místo oběda "Spoluvězeň bohoslovec mi zprostředkoval kontakt s biskupem Jánem Korcem, který byl ve Valdicích v té době také vězněn. Stalo se, že barák, v němž byli intemováni knězi, tedy tzv. ,valdický Vatikán', musel být dezinfikován a zbaven štěnic, a tak byli duchovní dočasně přestěhováni do pevné věznice, kde jsem byl já. Tam je převeleli v pátek odpoledne. Při vycházce v sobotu jsme se s biskupem Korcem domluvili, že v neděli místo oběda vyběhnu k němu do patra a on mě vysvětí. To se také stalo, přiběhl jsem, poklekl, biskup mi vložil ruce na hlavu a udělil kněžské svěcení. Seběhl jsem pak rychle dolů a jen jsem dorazil do cely, už za mnou bachař přibouchl dveře. Kdybych se zdržel o minutu, měl bych velký průšvih," vzpomíná na první okamžiky svého kněžství P. Jaroslav Karl. Další den ráno kněžské oddělení odstěhovali zpátky na barák, takže příležitost k svěcení by se už hned tak nenaskytla.

Protože uměl psát na stroji, byl zanedlouho přeložen do kanceláře na pracovišti Mechanika, což byly dílny Výzkumného ústavu ministerstva vnitra, kde se vyráběly magnetofony a odposlouchávací zařízení. Tady panoval trochu volnější režim, protože vězni byli pod pravomocí civilních osob, nikoliv bachařů. Tak se podařilo, že si novokněz Jaroslav Karl obstaral kvasnou zátku a v trezorové skříni kvasil víno na Mše svaté pro "Vatikán".

Jak to bylo s T. G. Masarykem. Nesmírně zajímavý zážitek si P. Jaroslav odnesl z Valdic: "V době, kdy jsem byl ubytován na barácích, setkal jsem se tam s františkánem, P. Janem Evangelistou Urbanem, který nebyl izolován na 'Vatikánu', ale bydlel mezi ostatními mukly. Od něho jsem se dozvěděl překvapivou informaci. P. Urban mi řekl, že jej k sobě zvával exprezident T. G. Masaryk k různým pohovorům. V kterých letech to bylo, si už nepamatuju. Výsledek pohovorů s Masarykem byl ten, že Masaryk byl přijat opět do římskokatolické církve, přijal svátost smíření, Eucharistii a svátost nemocných. Zda to bylo někdy blízko Masarykově úmrtí nebo delší dobu před, to už také nevím. Když jsem se ptal P. Urbana, proč to nezveřejnil v té době, řekl mi jen, že za dané politické situace u nás i v Evropě to nebylo vhodné."

Na vycházku s estébáky. Z Valdic byl P. Jaroslav Karl propuštěn v roce 1965 na prezidentskou milost poté, co podal žádost o revizi rozsudku. "Sice jsem nepodepsal, že se kaju a všeho lituju, ale přesto mě pustili," říká.

Po propuštění pracoval na několika místech, např. v Zemědělském stavebním podniku v Klatovech či v Dětské psychiatrické léčebně v Běhařově, kde pomáhal zakládat rehabilitační oddělení. Dokončil si dálkově střední zdravotnickou školu a od roku 1979 pracoval jako ošetřovatel v Psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích. Všude byl samozřejmě pod pečlivým dozorem estébé.

"Občas jsem jim dal trochu zabrat. Rád jsem totiž večer chodíval na dlouhé vycházky do lesa a do polí. Jeden ošetřovatel mě udal, že tam chodím vysílat špionážní signály, od té doby chodili estébáci i tam se mnou. Pořádné se prošli, pěkně dlouho do noci. Měl jsem je pořád v patách. Jednou jsem se v Klatovech potkal se svým spolužákem, zastavili jsme se na rohu náměstí před obchodem a povídali jsme. Najednou ve výkladní skříni vidím nějaký obličej. Otočím se. A on to byl jeden důchodce, spolupracovník STB. Tak mu říkám: 'Pane, pojďte blíž, ať slyšíte, co říkám, ať to můžete říct Smolíkovi.' To byl náčelník STB v Klatovech. Ihned zmizel. Také sledovali a zapisovali, kdo chodí do kostela."

Jak to bylo s Gustavem Husákem. P. Jaroslav se stále setkával s mladými lidmi z okruhu kolem zakázané Katolické akce, zapojil se do činnosti podzemní církve, společně s dalšími kněžími připravoval mladé adepty na studium teologie či na tajná kněžská svěcení v Německu. Pohyboval se s estébáky v zádech na velmi horké půdě, ale nepodařilo se jim nic mu dokázat. V této souvislosti vzpomíná na další příhodu: "Zažádal jsem si o výjezdní doložku na cestu do Rumunska, kde žili příbuzní z matčiny strany. Samozřejmě jsem byl hned opakovaně předvoláván na STB v Klatovech. Náčelníkem tam byl můj spolužák ze základní školy Smolík. Vyslýchal mě, chtěl, abych podepsal spolupráci, vyhrožoval mi dokonce i návratem do kriminálu. Už jsem toho měl dost a povídám, tak jděte za prokurátorem, když myslíte, že páchám trestnou činnost. Nebo za nim půjdu já a nahlásím, že vy víte o mojí trestné činností a nehlásíte to. A také zavolám Gustavovi na Hrad. Hned nato jsem dostal doložku a měl jsem relativně klid."

"S Gustavem Husákem jsem seděl v Leopoldově jeden čas na jedné cele. On byl slušný člověk. Tehdy řekl, jsem komunista a budu, ale nikdy nebudu bonzovat. A to dodržel, i když kvůli tomu dostával těžší práci. Jednou ho nějak ošklivě propírali ve slovenském tisku, on z toho začal trochu bláznit a málem si uřízl ruku na matrici lisu. Chytil jsem ho v poslední chvíli, pak mi moc děkoval. Později, už jako prezident, mě dokonce pozval na návštěvu na Hrad, ale tam jsem nikdy nešel. Před svou smrtí pak Husák, se kterým jsem tolik hodin prodebatoval o církvi a víře, přijal svátost nemocných."

Vítám té, soudruhu děkane! V bohnické psychiatrické léčebně pracoval P. Jaroslav Karl do června 1990 a l. srpna nastoupil jako administrátor do farnosti Bechyně a byl tehdejším českobudějovickým biskupem, Miloslavem Vlkem, ustanoven děkanem.

"Vnímal jsem to nejen jako změnu pracoviště, ale jako poslání, kde jde nejen o pastoraci věřících, ale o celkově otevřený přístup ke všem lidem. Jsem tady samozřejmě pro své ovečky, ale i pro všechny ostatní, kdo se nevyhýbají kontaktu s knězem. Taky jsem neměl nikdy problémy s žádnými civilními organizacemi, vždycky byla vzájemná vstřícnost. Já se obracel na lidi a oni na mě," líčí P. Jaroslav, jak se cítil, když mohl po osmadvaceti letech konečně začít vykonávat kněžské povolání. A protože má v zásobě spoustu historek, i tady přidal k dobru jednu humornou:

"Jako administrátor farnosti v Bechyni jsem byl brzy po svém nástupu pozván na okresní úřad kvůli opravám kostela. Uvedli mě k předsedovi, ten vyskočil ze židle a volá: ,Vítám tě, vítám tě, soudruhu děkane!' Tak jsem si v duchu řekl, vida, už jsme rovný s rovným. Kdybych bachaři nebo estébákovi řekl soudruhu, nejspíš bych hned jednu chytil."

V roce 2003 odešel P. Jaroslav Karl do důchodu a žije opět v Klatovech, kde vypomáhá ve farnosti. Rád slouží poutní Mše sv. každoročně jezdí na pouť ke sv. Linhartovi do Uhliště, kde se koná česko - německá Mše sv. a žehnání koní.

Na otázku, jak se ve svém věku cítí, odpovídá "jde to". Přeje si jen, "aby ho Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil". Toto přání je mu zatím zcela určitě splněno, protože v hlavě to má starý pán evidentně srovnané lépe než mnohý mladík. Alena Ouředníková

V sobotu 22.12.2012 o Vánočních trzích se bude v kostele sv. Petra a Pavla rozdávat Betlémské světlo. Příjďte se podívat na betlémy!

B O H O S L U Ž B Y O VÁNOCÍCH

Pondělí 24.12. Štědrý den

Horšov 14:00, Miřkov 20:00, Hostouň: 22:00

Horšovský Týn - kostel Sv. Petra a Pavla:

Půlnoční Mše sv. ve 23:00

Úterý 25.12. Slavnost Narození Pána Ježíše

Bělá nad Radbůzou 9:00

Horšovský Týn 10:30

Semněvice: 15:00

Středa 26.12. Sv. Štěpána

Bělá nad Radbůzou 9:00

Horšovský Týn 10:30

Čtvrtek 27.12. Mezholezy 15:00

Neděle 30.12. Slavnost Svaté Rodiny

Bělá nad Radbuzou 9:00

Horšovský Týn 10:30

Úterý 1.1.2013 Slavnost Matky Boží Panny Marie

Bělá nad Radbuzou 9:00

Horšovský Týn v 10:30

Všem Vám přejeme požehnané milostiplné svátky Narození Spasitele!