Únor 2015

Uslyšíš-li dnes jeho hlas, nezatvrzuj své srdce!

Pro množství lidí, kterým se pohádka manželství proměnila v životní neštěstí, se jeví jako východisko slevit z ideálů a žít jak se dnes říká “normálka”. Přesto jsou i takoví, kteří se snaží napravit co lze, protože cítí, že žijeme neopakovatelně a Bůh se dívá. Dnes si uvedeme životní příběh světice, která se jmenuje Markéta Kortonská.
Narodila se r. 1248 v Alvianu v Toskánsku. V osmi letech ztratila matku. Macecha se o ni nestarala. Neštěstím dívky bylo, že byla krásná. Když jí bylo šestnáct let, utekla z domu a devět let žila s hrabětem di Pecora na jeho zámku v hříchu a prostopášnosti.
Jednou šla vstříc svému milenci, který se měl vrátit z delší cesty. Po chvíli zaslechla štěkot psa a zvědavě šla za ním, aby viděla, proč štěká. Ale jakou hrůzu spatřila? Pod hromadou dříví mrtvolu člověka již v rozkladu. Pohlédla blíž a poznala, že je to mrtvola toho, s nímž tolik let hřešila.
Dotkla se jí milost Boží. Tázala se: “Kde je asi jeho duše?" Pocítila lítost nad svými hříchy a rozhodla se, že od této chvíle bude žít v nejpřísnější kajícnosti.
Ostříhala si krásné vlasy, odhodila šperky i drahé šaty, oblékla se do hrubého roucha, přivázala si na hrdlo provaz, vstoupila do chrámu Páně a vyznala veřejně své hříchy.
Potom šla k otci a prosila ho na kolenou, aby jí odpustil a přijal do domu. Otec byl ochoten, ale macecha tomu zabránila. S pláčem se vrhla nešťastnice v otcově zahradě na zem.
Tohoto zoufalství použil zlý duch, aby ji pokoušel: “Vrať se opět k dřívějšímu životu! Vidíš přece, že jinak musíš zahynout." — Vášně, jimž byla navyklá, se probouzely a již pomýšlela, že bude užívat své krásy, aby vedla život světských radostí za cenu hříchu. Avšak vzpamatovala se, sepjala ruce a modlila se: “Pane Ježíši Kriste, ty nechceš, abych zahynula, vždyť také za mne jsi trpěl a umřel. Milosrdný Spasiteli, který jsi Magdalenu přijal na milost a odpustil kajícímu lotru na kříži, neopouštěj mne v tomto bídném stavu a smiluj se nade mnou!" — Hlas Boží v srdci jí řekl: “Jdi do Kortony a vstup do třetího řádu kajících sester sv. Františka."
Poslechla, vykonala životní zpověď a od té chvíle žila kajícím životem. Živila se jen suchým chlebem a vodou, spávala na holé zemi, pod hlavou měla kámen, denně se bičovala.
Rozjímala o utrpení Páně, prolévala hořké slzy nad svým nešťastným mládím. Kdykoliv ji zlý duch pokoušel luznými představami dřívějšího života, zaháněla pokušení vzpomínkou na onu zohavenou mrtvolu a rozjímala, jak je hrozné být odvolán na věčnost před soudnou stolici Boží bez přípravy a upřímného pokání.
Když ochabovala v kajícnosti, říkávala si: “Mé tělo bylo dosti silné ke hříchu a neřesti; ke skutkům kajícnosti by bylo příliš slabé? Celé noci jsem hodovala; a při modlitbě bych ochabovala?"
Každodenně děkovala vroucně Bohu, že ji svou milostí vysvobodil z bahna hříchu a uvedl na cestu pokání.
Z vděčnosti k Bohu pomáhala chudým. Co měla, rozdala, a když neměla, prosila druhé o almužnu pro své chudé nemocné. Nedala se odstrašit nevděkem. Kdysi k ní přišla chudá žena, která jí místo vděčnosti hrubě vynadala. Markéta jí zanesla svou večeři a pokorně ji prosila, aby přijala tento skromný dárek. Žena, dojatá takovou pokorou, se obrátila k Bohu. — Markéta zemřela v padesáti letech r. 1297.
“Uslyšíš-li dnes jeho hlas, nezatvrzuj své srdce!" Chopme se oběma rukama milostivé ruky Boží, která nás chce vést z cesty hříchu na cestu milosti.

Z knihy Naše světla, str.133


Popeleční středou (letos 18.února) začíná postní doba. Je to doba vážná, nekonají se svatby ani zábavy, až do velikonoc (letos 5.dubna). Na popeleční středu a na Velký pátek (pátek před Velikonocemi) je přísný půst od masa a jíme jen jednou za den. Konáme tím pokání za hříchy, kterých je dost - i moderních hříchů, před kterými se lidé v dřívějších dobách velmi chránili.