Květen 2015

Katecheze papeže Františka na nám. sv. Petra 11.2.2015

Drazí bratři a sestry, v dnešní katechezi vyjdu z krásného Izaiášova obrazu. „Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce.“ - Nádherný obraz štěstí, vzniklý shledáním rodičů a dětí, kteří jdou společně vstříc svobodě, po dlouhém období odloučení a rozdělení, kdy se židovský lid nacházel daleko od vlasti. Existuje totiž těsné spojení mezi nadějí lidí a harmonií mezi generacemi. Radost dětí rozechvívá srdce rodičů a otevírá budoucnost. Děti jsou radostí rodiny i společnosti. Nejsou problémem reprodukční biologie, ani jedním z mnoha způsobů seberealizace. A tím méně jsou majetkem rodičů. Děti jsou darem. Každé je jedinečné a neopakovatelné a současně má nezaměnitelný vztah ke svým kořenům. Být synem a dcerou podle Božího plánu, znamená nést s sebou naději lásky, která se uskutečnila tím, že předala život novému člověku. Pro rodiče je každé dítě vyjímečným. Dovolte mi vzpomínku. Maminka o nás říkala: „Mám pět dětí.“ A když jsme se ptali, které je nejoblíbenější, odpovídala: „Mám pět dětí jako pět prstů. Když se ublíží jednomu, pocítím bolest. Když druhému, také. A pocítí to všech pět. Všechny jsou moje děti a liší se jako prsty jedné ruky. Dítě je milováno, protože je dítě. Nikoli proto, že je krásné, takové či onaké, ale protože je dítětem! Nikoli proto, že smýšlí jako já anebo ztělesňuje moje touhy. Dítě je dítětem: život zrozený námi, ale určený jemu, jeho dobru. Dobru rodiny, společnosti a celému lidstvu. Zde pramení hloubka lidské zkušenosti být synem či dcerou, která nám umožňuje objevit nezištnou dimenzi lásky, která nás nepřestává udivovat. Je to krása toho, že jsme milováni ještě dříve, než jsme. Děti jsou milovány ještě než přijdou. Často potkávám maminky, které mi na náměstí ukazují, že čekají dítě, a žádají požehnání… tyto děti jsou milovány ještě před příchodem na svět. Taková je štědrost lásky. Jsou milovány ještě před narozením podobně jako nás Bůh vždycky miluje první. Jsou milovány ještě předtím než by si něco zasloužily, ještě před tím než dovedou mluvit či myslet, dokonce dříve než přijdou na svět! Být dětmi je zásadní podmínkou poznání Boží lásky, která je posledním zdrojem tohoto autentického zázraku. Do duše každého, jakkoli křehkého dítěte Bůh vkládá pečeť lásky, která je základem osobní důstojnosti, kterou nikdo nemůže zničit. Dnes je pro děti těžší představovat si budoucnost. Otcové učinili krok zpět a děti jsou si méně jisté, když mají kráčet vpřed. Dobrému vztahu mezi generacemi se můžeme naučit od našeho nebeského Otce, který ponechává každému z nás svobodu, ale nikdy nás neopouští. I když chybujeme, stále nás trpělivě sleduje a svoji lásku k nám neumenšuje. Nebeský Otec ve svojí lásce k nám neustupuje. Vždycky jde vpřed a pokud nemůže vpřed, čeká na nás, nikdy se nevrací; chce aby jeho děti byly odvážné a postupovaly. Děti nemají mít strach ze závazku tvořit nový svět. A je správné, touží-li, aby byl lepší než ten, který obdrželi! Je však zapotřebí činit to bez arogance a domýšlivosti. Je třeba umět přiznávat dětem hodnotu a rodiče je vždycky třeba ctít. Čtvrté přikázání požaduje po dětech – a všichni jimi jsme – aby ctili otce i matku. Toto přikázání následuje hned po těch, která se týkají samotného Boha. Obsahuje totiž něco posvátného, co je u kořene každého druhu mezilidské úcty. Čtvrté přikázání dodává: „abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ Mocný svazek mezi generacemi je zárukou opravdu lidských dějin. Dětí, které nectí rodiče, jsou samy beze cti. Nejsou-li ctěni rodiče, mizí vlastní čest! Takovou společnost pak bude tvořit vyprahlá a chtivá mládež. Bude to společnost lakomá, neochotná k rodičovství, nemilující děti, považujíc je za starost, tíži a riziko. Společnost depresivní. Společnost v Evropě je v depresi, lidé nechtějí děti, nemají děti. Proč? Každý z nás o tom může přemýšlet a odpovědět si. Je-li na početnou rodinu pohlíženo jako na zátěž, pak tu něco nehraje! Rodičovství musí být zodpovědné ale mít více dětí se nemůže považovat automaticky za nezodpovědnou volbu! Rozhodnutí nemít děti je egoistické. Rodičovstvím se život omlazuje a získává energii, obohacuje se a nikoli ochuzuje!
Je tak krásné, když chodím mezi vámi a vidím tatínky a maminky, kteří zvedají svoje děti k požehnání.

Přeložil P. Milan Glaser