Duben 2016

Milosrdný je ten, kdo má bědné srdce, kdo je jat smutkem z bídy druhého, jakoby to byla jeho vlastní bída. A z toho následuje, že se přičiňuje k zahnání bídy druhého, jakoby bídy vlastní a to jest účinek milosrdenství.

Svatý Tomáš Aquinský mluví o tom, že když Bůh prokazuje milosrdenství, tak se při tom projevuje jeho všemohoucnost. Nenabádá tedy sv. Tomáš jenom k tomu, abychom pro někoho udělali něco dobrého, ale k tomu, a to je naprosto zásadní, abychom začínali poznáváním Božího milosrdenství, totiž jak se projevilo k nám osobně, a abychom pokračovali konáním dobrých skutků. Pokud chceme uvažovat o milosrdenství, je nejzdravější začít u milosrdného Boha a pak dojít k milosrdenství vlastnímu. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že si Bůh zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy“, píše apoštol Jan. Uveďme zde slova jedné moderní písně:

Jako vedeš Ty mne, i já toužím vest ztracené ven z pout jiných do tvých dálav.
Jako léčíš jiné, i já chci být člověkem, který se stává lékem zraněným.
„Blahoslavení jsou milosrdní, kteří přinesou oběť. Srdce chladné rozhoří v oběť, kterou Bůh příjme jako svatou, jako oběť nového Ábela, kterého sám posílá.“
Jako jsi tišil bouři a účil pravé víře, též chci být pevný, kráčet správným směrem.
Jako jsi volal z kříže, že hřích se nemá počítat těm, kteří ti ublíží, též chci tak milovat.
„Blahoslavení jsou milosrdní, kteří přinesou oběť. Srdce chladné rozhoří v oběť, kterou Bůh příjme jako svatou, jako oběť nového Ábela, kterého sám posílá.“

Jak Bůh skrze své milosrdenství vstupuje mezi manžele? Když se k nám Bůh sklání, tak nás přijímá. Promítnuto do manželství – on i ona - jsou přijímání milosrdným Bohem. Jeden druhého mají vidět, i v některých nepříjemných situacích, jako toho, kdo je přijímán milosrdným Bohem. Snadno se to řekne, ale pravda to je! Pokud jde o manžele a jejich vztah, hodí se k tomu citace od jednoho neznámého člověka: „První a zásadní projev milosrdenství v manželství je, aby jeden druhému odpustil, že není bohem.“ To znamená, že nemůže naplnit všechna jeho nejkrásnější očekávání. Mnohá ano, ale všechna ne. Protože, kdo chce mít v tom druhém protějšku boha, buď si musí dát nějaké tmavé brýle na oči, aby neviděl skutečnost, nebo to bude tak dlouho zkoušet, až zjistí, že to tak nedopadlo... že tento bohem není, „tak půjdu zase hledat nějakého boha jiného“.
Jedna z věcí, kterou musí manželé stále dělat, je odpouštět si, odpouštět, odpouštět. Protože jinak by se terorizovali, nebo by se naopak odcizili. - Šťastný člověk, který tohle odpouštění viděl na svých rodičích.
Jak s Božím milosrdenstvím mohou dva, tak rozdílní lidé, jako je muž a žena, pracovat? Nehrozí, že je budou každý chápat rozdílně? Rozdílní jsou, rozdílně věci chápou, tudíž i milosrdensví budou v něčem chápat po svém, „mužsky“ a „ženský“ a to je vždycky trošku jinak. Každý, kdo žije v manželství se musí vyrovnat s tím, že nejenom ten jeho protějšek není bohem, ale že není tím kdo myslí, cítí a vidí všechno tak, jako člověk sám. Bez toho to nejde a i když to nemusí být nijak obtížné, je takové milosrdenství každodenním úkolem.
Někdy je dobré lidi upozornit na nemilosrdná očekávání, že když se budou snažit, tak si to vytvoří ... zejména že ten protějšek, vytvoří nebe na zemi. Je to cesta k přetěžování a ke zklamání.
Když se mluví o rodině, je na místě mluvit o milosrdenství vůči dětem. Nejen, když někdo něco poškodí, rozbije okno, ale už to, že to dítě je takové, jaké je, a ne takové, jak si ho jeho rodič nebo rodiče v mysli vymodelovali. Může to být hodně obtížné. Když např.lidé, v nějakém smyslu nadaní, intelektuálně nebo výtvarně, budou mít dítě nebo děti, které takové nadání absolutně postrádají. Ale mají zase jiné nadání! V tom případě milosrdenství otvírá oči pro jiné hodnoty, než pro ty, které bychom mu předepsali.