Červen 2016

Slovo biskupů

Milé sestry a milí bratři,

velmi rád se na Vás obracím na začátku naší společné cesty Božího lidu plzeňské diecéze. Jako hlavní myšlenku pro tyto první dny a týdny, ale také jako program pro celou svoji biskupskou službu jsem si vybral několik vět z prvního spisu, kterým se papež František na nás katolické křesťany obrátil. Píše v něm: "Biskup musí ve své diecézní církvi vždy podporovat misijní společenství a usilovat o ideál prvních křesťanských společenství, v nichž věřící měli jedno srdce a jednu duši. Proto je někdy vpředu, aby povzbuzoval naději lidu, jindy je svou prostou a milosrdnou blízkostí prostě uprostřed všech a v určitých okolnostech bude muset kráčet za lidem jednak proto, aby pomohl těm, kteří zaostali, a také proto, že samotné stádo má schopnost rozpoznávat nové cesty." (Evangelii gaudium II) Moc Vás prosím, abyste mi svými modlitbami, svým prostým přátelstvím i svojí radou a upřímnou kritikou pomáhali rozlišovat jedno "někdy", o kterém František píše, od druhého či od třetího. Abych v síle Ducha dokázal být ve správnou chvíli Vaším statečným a rozhodným pastýřem či naopak vnímal pravdivě okamžiky, kdy mám být "pouze" jedním z Vás, bez schovávání se za tituly a slavnostní oblečení, či abych uměl s pravdivostí a pokorou přijmout Vaši oprávněnou kritiku tam, kde se mýlím... Milí, na tuto společnou cestu se osobně moc těším a věřím, že je to cesta správným směrem, tedy k osobnímu setkání s Kristem pro každého z nás i pro celé naše společenství. Ať nám Hospodin na této cestě požehná a Matka Boží nás chrání!
+ Tomáš Holub, biskup plzeňský

Milé sestry, milí bratři,

v životě církve jsou někdy mimořádné okamžiky. Jedním z nich je střídání představených. Papežem počínaje a venkovským farářem konče. Tak či onak, vždy jde o změnu, která vyvolává otazníky či napětí: Jaký bude ten nový? Polepšíme si, nebo pohoršíme? To vždy ukáže čas...
Podřízení mají jedinou, ale zato důležitou možnost, jak to všechno ovlivnit. Naštěstí ne podle svých představ a své vůle, ale podle vůle Boží. Za svého nového pastýře se mají vytrvale modlit a prosit Boha, aby se stala jeho vůle, i přes všecky možné lidské zádrhely. Vytrvale se modlit už při jeho hledání a vybírání a pak, když je vybrán, pak stále. Ne pouze do doby, kdy se ujme své služby, ale přinejmenším do doby, kdy ji skončí a přijde jeho nástupce. A historie změny se pak opakuje zase znova. Jak tomu bylo u nás? Modlili jsme se dost při hledání našeho nového pastýře a ještě víc poté, kdy jsme se dozvěděli, že jím bude biskup Tomáš? Nevím jak Vy, ale já jsem se snažil a snažím opravdu hodně a vytrvale. A to nejen proto, že se mě to zvlášť dotýká, protože jde o mého nástupce, ale ještě víc proto, že sám jsem zakusil velkou sílu modlitby diecéze za biskupa během uplynulých téměř třiadvaceti let, po které jsem Vám sloužil.
To není nadsázka, já si to uvědomuji velice jasně. Jestli se za ta léta něco dobrého podařilo - a díky Bohu nebylo toho málo - pak já sám nejlíp vím, kde je příčina. Mnoho Božích darů, společné vyprošovaných Vámi i mnou, to je nepřehlédnutelné. Samozřejmě na tom mají zásluhu i moji dobří a obětaví spolupracovníci a mezi nimi na prvém místě knězi a jáhnové, ale ti všichni, stejně jako já, dobře vědí, že jsou to velké dary Ducha Svatého, který tady pracoval na svém Díle, na tom kousku církve, kterým je plzeňská diecéze.
Teď dál už bude radost i tíha odpovědnosti za diecézi především na biskupu Tomášovi, ale nesmíme ho v tom nechat samotného. Pomáhejme každý, jak je nám dáno a jak můžeme. Knězi, jáhni a pastorační pomocníci svou obětavou a vynalézavou službou, která hledá stále nové cesty, které Bůh otvírá a s odvahou a ve spolupráci s biskupem jde po nich, jeho spolupracovníci v ústředí diecéze tím, že se snaží obětavě udělat vše, aby biskupovi umožnili, že jeho služba bude co nejúčinnější a nejvěrnější vůli Boží, a všichni ostatní svými vytrvalými modlitbami za tento náš duchovní domov, za diecézi a jejího biskupa. Ale ještě jedna naše pomoc je velmi důležitá: projevujte mu své sympatie, přátelství, svá slova povzbuzení a také milosrdnou toleranci. Všichni víme, jak je to pro každého z nás důležité. Tím spíš pro toho, kdo se vydává na cestu, po které ještě nešel.
(Dokončení příště.)