Prosinec 2016

Advent je doba očekávání příchodu Kristova.

Ne jen vzpomínkou na toto očekávání v dávné minulosti. Liturgie prožívá celé tajemství Kristovo. Proto nám sice pomáhá vžít se do touhy nevykoupeného lidstva po příchodu Spasitele, ale chce nás přivést blíže k tajemství, že Kristus se stal, svým vykupitelským dílem, vinným kmenem, do kterého má být naštěpován každý člověk. Bůh, Otec, dárce života, totiž od věčnosti chce, aby, až se uzavřou břehy pozemských dějin, celé lidstvo v nich obsažené tvořilo jeden živý organismus. Chce, aby každý jednotlivec, byl živen Božským životem, který přes Krista tryská z hlubin životodárné Trojice. Je to vůle Otce. Adventní liturgie v nás chce pěstovat touhu po těchto setkáních s Kristem, touhu po jeho příchodu.
Mít takovou víru je Boží dar a je tedy třeba se o ni modlit. Adventní doba je čas modlitby. Odevzdat se Kristu znamená také vzdát se všeho falešného v sobě. Znamená to ovládání se, ukáznění svých Kristu nepřátelských sklonů. Advent je tedy doba pokání a obrácení, zvláště své pozornosti k Bohu.
Kristus chce do sebe včlenit všechny naše současníky. Tato touha je úměrná jeho lásce, která je nekonečná a vynalézavá. Je také výsostně ohleduplná. Kristus chce, aby se mu lidé vzdali, protože mu věří a milují ho. Proto do našeho současného světa stále přichází. Přichází ve vanutí Ducha svatého, pronikajícího a zahřívajícího srdce, ve slovech pravdy, osvětlujících lidskou mysl; přichází i v ohni utrpení individuálním a kolektivním. Mnohé v těchto Kristových příchodech je pro nás tajemné a těžko pochopitelné. Musíme však pozorně naslouchat, abychom poznali Pána, když přichází. Nesmíme lehkomyslně utíkat před závanem jeho hlasu. Nesmíme zatvrdit srdce, když uslyšíme jeho hlas. Život není zkostnatělá strnulost a Advent je doba pokorného a rozhodného následování Krista. Když dáváme druhým o Vánocích dárky, zkusme také našeho Pána překvapit!
Příchod Krista v minulosti i jeho druhý příchod na konci dějin vzkazuje na vrcholný čas tříbení lidí. Tehdy ti, kdo budou včleněni v Krista jako živé ratolesti, přejdou s ním do života bez konce. Ti kdo tvrdošíjné odmítali se mu vzdát a do něho se včlenit nebo se od něho vzpurným duchem odtrhli a tak buď nepřijali nebo v sobě zabili jeho život, zůstanou bez života.
Věříme-li však v lásku, která ho přivedla mezi lidi při jeho prvním příchodu, milujeme-li ho pro houževnaté milosrdenství se kterým za nás platil na kříži, nemáme se obávat jeho lásky - vždyť přece vejdeme s ním do života! Advent je tedy doba neotřesitelné křesťanské naděje.
Čtyři adventní týdny jsou také velkou oslavou Ježíšovy matky, Panny Marie. Tato oslava vrcholí v poslední adventní neděli, kdy ji oslavujeme pro již blízkého narození Spasitele, který byl nadčasovým smyslem jejího života, radostí a mnohých utrpení.
Naše národní tradice vtělila tuto láskyplnou úctu k svaté Panně do nezapomenutelných rorátů - Mše sv. sloužené v Adventě ke cti Panny Marie. Při nich se zpívají také nádherné rorátní zpěvy, například:

  1. Ejhle, přijde Pán a Bůh náš, cestu připravujme. Přijde čekaný Mesiáš, srdce očisťujme.
    Přijde, přijde Vykupitel, zbožně zaplesejme, přijde světa obnovitel, chválu Bohu vzdejme.
  2. Kterého nám zvěstovali dávní prorokové, o něj vroucně k Bohu lkali světa národové.
    Přijde, přijde Vykupitel, zbožně zaplesejme, přijde světa obnovitel, chválu Bohu vzdejme.
  3. Již přijala Panna čistá nebeské poselství, že nám zrodí Pána Krista, nezruší panenství.
    Přijde, přijde Vykupitel, zbožně zaplesejme, přijde světa obnovitel, chválu Bohu vzdejme.
  4. Obraťme se, ó hříšníci, a čiňme pokání, radujme se, kajícníci, je den smilování.
    Přijde, přijde Vykupitel, zbožně zaplesejme, přijde světa obnovitel, chválu Bohu vzdejme.

Jesličky

H o s p o d i n    r o z z á ř í    o č i    s v ý c h    s l u ž e b n í k ů


BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH - srdečně zveme:

O Vánočních trzích se bude v kostele sv. Petra a Pavla rozdávat Betlémské světlo.